Studentský návrh Ondřeje Veselého za proměnu interiéru bývalého vodojemu na multifunkční kulturní prostor

Cenu Arnošta Wiesnera za rok 2018 získal Ondřej Veselý za proměnu interiéru bývalého vodojemu na multifunkční kulturní prostor. Student Fakulty stavební VUT se už dříve při studiu na Bauhaus-Universität Weimar podílel na tvorbě urbanistických plánů měst v Etiopii s využitím metod generativního designu.

Vodojem ve svahu u ulice Tvrdého v Brně desetiletí dřímal pod zemí. V návrhu, se kterým Ondřej Veselý získal hlavní Cenu Arnošta Wiesnera 2018 (CAW), se stavba z roku 1870 hřeje na sluníčku a je multifunkční. „Veselý si vybral úkol návrhu interiéru bývalého vodojemu. To je něco jiného, než navrhovat benzinku. Toto zadání je v podstatě umělecké, člověk je na poli kunštu. Řešení úkolu bylo formálně naprosto v pořádku, vlastní návrh byl jako od hotového architekta a mohl byt jít do realizace,“ zhodnotil vedoucí poroty CAW Radko Květ.

V 13. ročníku soutěže studentských ateliérových prací na začátku prosince 2018 převzali Cenu Arnošta Wiesnera studenti bakalářského studijního programu Architektura pozemních staveb Fakulty stavební VUT. Vedle zmíněného Květa, který je nositelem Ceny za architekturu 2017 a dalších světových ocenění, byli v porotě architekti Petr Hrůša, Tomáš Zlámal, Tomáš Pilař a Michal Krištof. Nejvíce je zaujal právě Ondřej Veselý.

Můžete přiblížit a hlavně prozradit polohou vodojemu, jehož interiér jste řešil?

Řešený objekt je přístupný z ulice Tvrdého v Brně a je nejstarší ze čtveřice vodojemů postavených v lokalitě Žlutého kopce. Stavba není z ulice příliš patrná, protože chodník lemuje betonová zídka s živým plotem. Až za ní je patrný terénní val, který tvoří násep nad samotnými klenbami rezervoáru. Z ulice je viditelný pouze malý cihlový „domeček“ s nápisem „ANNO 1917“. Samotný vodojem byl ale vystavěn již kolem roku 1870.

Proč jste si vybral toto zadání?

Jednak jsem měl chuť znovu pracovat s vedoucím ateliéru, architektem Viktorem Svojanovským, a také jsem už zadání znal z minulých let a věděl, že jde o nádhernou strukturu, která po člověku nežádá více, než odhalit a ukázat světu. Ostatně ji navrhoval anglický inženýr, který dělal i cihlové rezervoáry pod Londýnem. Vodojemy na Žlutém kopci byly uzavřeny v 90. letech, protože již pro brněnskou vodovodní síť nebyly dostatečně vysoko.

Jak vodojem aktuálně vypadá a v jakém je stavu. Podíval jste se do jeho útrob?

Když se zadání řešilo poprvé, objekt patřil pod Brněnské vodárny a kanalizace a jako studenti jsme měli možnost prohlídky. Bohužel, vodojem nedávno přešel do vlastnictví města a kontakt, který nám zajišťoval přístup, přestal být aktuální. Objekt tak vlastně znám jen z fotek. Cihly vodojemu jsou poznamenané staletým působením vody a zčernalé. Původní vstup již neslouží svému účelu, nahoře je skruž, kudy se dá po žebříku sestoupit do útrob vodojemu. Komunita urban explorerů občas uštípne zámek a někdo vleze dovnitř, jinak je veřejnosti nepřístupný.

Jakému účelu by vodojem mohl sloužit?

V mém návrhu ve vodojemu vzniká prostorný sál doplněný o nutné hygienické a technické zázemí, s foyer a kavárnou. Vodojem by mohl sloužit pro výstavy, nebo jako pronajímatelný prostor pro jiné kulturní akce.

Jak jste pracoval s pravidelným rastrem sloupů?

Snažil jsem se do rastru zasáhnout jen minimálně. Pro konverzi vodojemu je nejspíš největší komplikací, že je jeho konstrukce průchozí jen v jednom směru. Mezi sloupy v podélném směru vytváří bariéru spodní klenby. Řešením by bylo vytvoření nové podlahy až nad úrovní spodních kleneb, což by možná zjednodušilo provoz, ale celý prostor by pak přišel o velkou část své velkorysosti. Podlahu, která je mírně klenutá, jsem proto v návrhu snažil jen vyrovnat a spodní klenby jsem vždy ponechávat.

Do struktury jste přece jen zasáhl. A dost odvážně.

Ano, největším zásahem je úplné vybourání 9 polí konstrukce, čímž se uvolňuje prostor pro hlavní sál. Odstraněny jsou i klenby a zemina nad sálem, a do sálu se tak dostává přirozené světlo. Za sálem vyvýšená podlaha umožňuje skrytí většiny instalací, hlavně vzduchotechniky, která je v takovém prostoru nutností. Nádherná konstrukce vodojemu je nosná sama o sobě. Aby mohla vyniknout, chtěl jsem ji ještě více poodhalit, dát ji možnost dýchat. Důsledkem je úplné odkopání 2 traktů napříč objektem, kde vzniká otevřená průchozí arkáda. Cihlové klenby se hřejí na sluníčku, fungují zároveň jako poutač a vstupní brána.

Je cena CAW úspěch, který by tě profesně posunul?

Momentálně pracuji ve Vídni ve výzkumném institutu, kde se věnujeme hlavně tématu Smart Cities a obecně plánování měst. Sám se zaměřuji na téma digitálních nástrojů v urbanismu, takže se asi profiluji jiným směrem, než v oblasti Architektury pozemních staveb, kterou studuji tady na Stavební fakultě. I když mě to pořád také baví a mám i nějaké zakázky – interiéry, kavárny. V budoucnu se ale vidím někde na pomezí aplikované informatiky a architektury. Spíše ve vývoji a výzkumu než v klasické projekci.

Celý článek, včetně fotografií ZDE.