Dědeček a lavička - kdo se přidá??

Jeden obyvatel širšího okolí Masarykovy čtvrti (říkejme mu prostě Dědeček – OSMČ jeho jméno zná, ale dotyčný si žádnou popularitu nepřál, byť by si ji zasloužil) vodívá vnuka do školky kolem zanedbaných laviček na Žižkově ulici u Gymnázia Matyáše Lercha. Stačil malý povzdech tohoto dítka a náš Dědeček zakoupil v OBI pár nových latěk a spolu s vnukem a zetěm sami od sebe dali do pořádku dvě lavičky.

Ale to nebylo všechno. Dědečkovi a jeho rodině se zželelo i ostatních laviček, a tak se do toho pustili „ve velkém”: koupili 20 latěk po 120 Kč a nějaké ty šrouby.

Se vším bylo spojeno i několik zaznamenání hodných situací. Když se náš Dědeček shýbal nad dílem a hekal bolestí v zádech, tak od kolemjdoucích zaslechl nejen pochvalu a uznání.  "To je dost, že to konečně opravujete,” pravila nabručeně jedna paní, zatímco její manžel přisazoval: "Ještě byste to měl nalakovat!"

Co se taky nestalo. Dědeček si při práci poranil ruku („krve jako na kroupovou polévku”) a když si ránu zalepoval u auta leukoplastí, přitočí se mladý muž: "Pane, to děláte dobrovolně? Mohl bych vám pomoci? Ukažte, já vám to zalepím, tím bych mohl začít!" A strávil tam s Dědečkem další dvě hodiny. Ukázalo se, že je to student stavební fakulty, který se právě vrátil po několika měsících z Kanady. A tam se tak lidi chovají často.

Za dva dny šel náš Dědeček s vnoučetem ze školky, a hle: někdo se přidal. Dvě lavičky byly natřeny. Vnuk poznamenal: "To asi natřel ten pán, co na tebe tak houkal!" No a za pár dnů byly lavičky nalakovány všechny.

A douška nakonec: účtenku na tu druhou dávku latí a šroubů zaplatilo Gymnázium Matyáše Lercha.

Facit: na jednu stranu je nádherné, jak se lidé dokáží sami ujmout i takových maličkostí a vzít je za své, a to zcela dobrovolně a bez nároků na nějaké uznání. Na druhou stranu je ovšem smutné, že takto musí obyvatelé suplovat příslušné instituce a organizace, které mají povinnost se o tyto věci starat.