Následováníhodný příklad iniciativy aneb Dědeček a lavičky

Jeden obyvatel širšího okolí Masarykovy čtvrti (říkejme mu prostě Dědeček – OSMČ jeho jméno zná, ale dotyčný si žádnou popularitu nepřál, byť by si ji zasloužil) vodívá vnuka do školky kolem zanedbaných laviček na Žižkově ulici u Gymnázia Matyáše Lercha. Stačil malý povzdech tohoto dítka a náš Dědeček zakoupil na podzim 2012 v OBI pár nových latěk a spolu s vnukem a zetěm sami od sebe dali do pořádku dvě lavičky.

Ale to nebylo všechno. Dědečkovi a jeho rodině se zželelo i ostatních laviček, a tak se do toho pustili „ve velkém”: koupili 20 latěk po 120 Kč a nějaké ty šrouby.

Se vším bylo spojeno i několik zaznamenání hodných situací. Když se náš Dědeček shýbal nad dílem a hekal bolestí v zádech, tak od kolemjdoucích zaslechl nejen pochvalu a uznání. "To je dost, že to konečně opravujete,” pravila nabručeně jedna paní, zatímco její manžel přisazoval: "Ještě byste to měl nalakovat!"

Co se taky nestalo. Dědeček si při práci poranil ruku („krve jako na kroupovou polévku”) a když si ránu zalepoval u auta leukoplastí, přitočí se mladý muž: "Pane, to děláte dobrovolně? Mohl bych vám pomoci? Ukažte, já vám to zalepím, tím bych mohl začít!" A strávil tam s Dědečkem další dvě hodiny. Ukázalo se, že je to student stavební fakulty, který se právě vrátil po několika měsících z Kanady. A tam se tak lidi chovají často.

Za dva dny šel náš Dědeček s vnoučetem ze školky, a hle: někdo se přidal. Dvě lavičky byly natřeny. Vnuk poznamenal: "To asi natřel ten pán, co na tebe tak houkal!" No a za pár dnů byly lavičky nalakovány všechny.

A douška nakonec: účtenku na tu druhou dávku latí a šroubů zaplatilo Gymnázium Matyáše Lercha.

Facit: na jednu stranu je nádherné, jak se lidé dokáží sami ujmout i takových maličkostí a vzít je za své, a to zcela dobrovolně a bez nároků na nějaké uznání. Na druhou stranu je ovšem smutné, že takto musí obyvatelé suplovat příslušné instituce a organizace, které mají povinnost se o tyto věci starat.

Lavička na Žižkově před "Dědečkem"

Lavička na Žižkově po "Dědečkovi"

_________________________

Naše upozornění na celou věc způsobilo, že se o ni začala zajímat média a další lidé, takže jsme Dědečka přemluvili, aby vystoupil z anonymity a ukázal se, jak vypadá takový následovánohodný případ in natura: a zde je výsledek. Na webový článek navázala velmi bohatá diskuze, z níž vybíráme:

Karel Dohnal 21942   Pane Sedlak jeste lepsi nez ty opravene lavicky je to, ze vnuk ma kladny priklad a treba Vas pak bude kopirovat i ve svem zivote... vice Sedlaku mene dani a socialniho statu - diky Vam podobnym si muzu stale myslet, ze stat ma zajistovat jen to nejnutnejsi, penize by meli zustat lidem at snimi nalozi, jak uznaji za vhodne - treba opravi lavicky...

Michal Čtrnáctý 78180   Vážím si takovýchto lidí, kteří místo řečí a nadávání dokážou něco udělat a něco sami změnit. Ale také chápu že je to občas nevděčné... S partou lidí jsme v naší obci z peněz vybraných mezi sebou postupně nakoupili a rozmístili už čtyřicet laviček (krom jiného). Přesto, že jsme záměrně vybrali takové, které nejdou dát do sběru (beton + dřevo) během dvou let jich už devět (!) zmizelo. Nechápu toho kdo něco takového ukradne v parku, nebo na nádraží a dá si to někam na zahradu... +7/-1

Katka Hošková 42210   Pane Sedlák, jste frajer!

Filip Macíček 89862   Kdyby tak fungovali vsichni, zilo by se lepe... i ty decka by se odmalicka naucily, ze lepsi je to opravit nez rozbit... +19/0

Matej Matej 628   Nejlepší zpráva jakou jsem za posledních pár let četl. Pánovi všechna čest. Smekám. Kdyby se každej nad tím  zamyslel, možná by se blýsklo na lepší zítřky. Takovéhle věci v podstatě nic nestojí, práce to taky není mnoho a kolik hodnot to vytvoří..

Zdeněk Jonáš 91960   Jsem rád, že se člověk taky dozví svým způsobem pozitivní zprávu. Dědo, jsi frajer.

Navíc se celá aktivita stala inspirací i pro článek na satirickém webu Žít Brno.