Ze setkání OSMČ s vedením MOÚ 20. února 2020

Ve čtvrtek 20. února jsme se potkali s novým vedením Masarykova onkologického ústavu. Náš předseda Michal Závodský a místopředseda Igor Kyselka tak měli možnost poznat nového ředitele prof. MUDr. Marka Svobodu, Ph.D. Zlínský rodák, který ale Brno zná nejméně od svých vysokoškolských studií a je s MOÚ spjat již od absolvování fakulty, jehož jedinou nevýhodou může být snad jen to, že do práce dojíždí mimo Brno a tedy není přímo rezident, což je ovšem zase náš pohled. Velmi mile působil jeho přístup k okolí, kdy chce chápat MOÚ jako souseda (který tu „žije“ od 20. let minulého století) a nepřeje si areál nějak uzavírat, oddělovat od okolní zástavby či budovat ploty. To plně sdílíme a na to jsme navázali hned tématem právě průstupnosti areálu a jeho napojení třeba na Mendlovo náměstí přes jižní území, které je dnes zarostlé. Zde bychom rádi, až bude dokončena přestavba Bakešova pavilonu, si s panem ředitelem obuli pohorky a dobře si to tam prošli a měli jej k tomu, aby MOÚ pustil nějakou korunku i na zušlechtění této lokality, když už v dřívější době se tu zrušily zahrádky a pod Bakešovou nemocnicí letos vzniknou půvabné a jedinečné vyhlídky.

Podporujeme MOÚ v jeho rozšiřování právě jižním směrem, tedy směrem k Mendláku, kde v hrubém rozvojovém plánu jsou za nějakých 10-20 let ostatně plánovány dvě technické budovy. Stejně tak budeme rádi, když se podaří, kdyby MOÚ převzal areál bývalé transfuzní stanice (prý dokonce je nyní nelegálně zaskvotovaný), s nímž si moc současný vlastník Jihomoravský kraj neví rady (investoval hodně do plánů na konverzi na domov pro seniory se zaměřením na Alzheimerovu nemoc, což je však záměr, který lze realizovat snad skoro kdekoli a bez vazby na Žlutý kopec, a kdy se stále jen a jen oddalovalo zahájení prací). Od vedení města měl pan ředitel informaci, že se snad nepodaří vystavět parkovací dům v bývalém vodárenském objektu kvůli kolizi s podzemními vodojemy, a proto že by horní budova transfuzky (která se bude kvůli špatnému stavu zjevně bourat tak jako tak) ustoupila parkovací funkci. To byla pro nás nová informace, kdy MOÚ bude toto ještě ověřovat, protože nadále (při nejmenším v médiích) je tato městem připravovaná lokalita zmiňována. Panu řediteli jsme řekli, že tento záměr obecně vítáme, pouze nesouhlasíme s tím, aby sloužilo jako klasické P+R parkoviště, které už z logiky věci bylo na okraji města s tím, že naopak podporujeme, aby parkovací dům sloužil primárně pacientům MOÚ a lidem z okolí (kupř. zvláštní parkovací oprávnění pro rezidenty a nebo potvrzované na ambulancích, a jinak, aby bylo zpoplatněné stání, které by sem nenavádělo další auta).

Kde naopak se naopak naše názory rozcházejí, je pro MOÚ prioritizovaná dostavba Švejdova pavilonu směrem do Vaňkova náměstí. My jsme přesvědčeni, že by park na Helgolandu neměl být zastavován vůbec nebo co nejméně. MOÚ zde chce naopak udělat 3 podlažní přístavbu (s menším podzemním neveřejným parkingem, napojeným na stávající interní podzemní parkoviště) jdoucí až k vjezdu do parku. V ní by kromě nového hlavního vchodu s místem tzv. prvního záchytu (odtud by se přes prosklené atrium chodilo pak do stávající budovy) mělo být edukační centrum a v dalších patrech pak oddělení klinických studií a podpůrná péče. Když už bychom tedy připustili to, že dnešní hlavní vchod není optimální (byť tak dlouho slouží), tak zmohutnění přístavby na tři podlaží a hlavně tak hluboký zásah do parku se nám příliš nelíbí. Navrhovali jsme, zda by tato oddělení nemohla být v jiných částech MOÚ (kupř. že by se MOÚ zaměřilo na nástavby, než rozšiřování se do šířky, nebo že edukační činnost nevyžaduje konkrétní místo), pan ředitel chce mít daná oddělení v této části, aby navazovala na léčebnou část MOÚ, která je právě v horní části celého areálu. Aktuálně se věcí začala zabývat arch. kancelář Burian Křivinka, která má projekční „monopol“ na MOÚ. Poprosili jsme pana ředitele, aby pana architekta požádal, aby se zamyslel nad co největší redukcí této přístavby, pokud by k ní MOÚ sáhlo, protože jinak zasáhne MOÚ do zeleně, které u frekventované silnice není moc.

Dozvěděli jsme se, že oproti původním plánům nevznikne na místě nepěkné přístavby Bakešova pavilonu uprostřed areálu, co se nyní bude demolovat, podzemní parkoviště, ale pouze pozemní, kde se MOÚ snad bude snažit jej trochu zkulturnit, aby to nebyla jen fádní betonová plocha (i my jsme při plánování prosazovali co nejvíce stromů). Když pan ředitel zmínil, že snad právě současní „obyvatelé“ transfuzky ukradli v areálu sošku lišky (to ale netušili, že není z kovu), napadlo nás, že by ve venkovních částech mohlo být více uměleckých děl, kdy shodou okolností na to myslel i pan ředitel a začíná se navazovat spolupráce s uměleckými vysokými školami, kdy by díla jejich studentů mohla zkrášlit exteriéry MOÚ.

Ze setkání máme celkově velmi dobrý pocit. Je jisté, že někde naše zájmy a představy nebudou souladit a je otázka, nakolik pak pan ředitel nám a okolí vyjde vstříc, ale přinejmenším otevřený (a skoro až svěže mladistvější) přístup je něco, na čem jde budovat solidní vztah s vzájemným respektem.