Setkání s primátorkou a KAMem ohledně areálu na Lerchově

Skoro půl roku jsme s dalšími iniciativami (NF Lerchova otevřeno všem, Orel Masarykova čtvrť) museli čekat, než nás přijme primátorka města Brna Markéta Vaňková, abychom slyšeli její názor na budoucí využití bývalého vojenského areálu. Mezitím se - už i jejím hlasem - odehrálo zastavení úspěšných projektů participativního rozpočtu pro daný areál i odmítnutí poskytnutí 2 milionů pro jeho zvelebení a realizaci dětského volnočasového centra.

15. října jsem se tak potkali s primátorkou a vlastně se shodli jen na tom, že se jedná o významnou lokalitu. Dozvěděli jsme se, že se necítí na to, aby se k věci nějak vyjadřovala a že spoléhá na „odborníky“ – ti mají říci, co má u náměstí být. Na to jsme reagovali, že nejlepší odborníci jsou právě místní obyvatelé, kteří zde často žijí už od narození a jich by se mělo město primárně ptát. Pro paní primátorku je sice údajně podstatné, co míní místní (opačný výrok by asi nikdo od političky asi ani nečekal), ale ti zase musí pochopit, že existuje něco jako je zájem rozvoje města (přirovnávala to k situaci, kdy město potřebuje dálnice a lidé to musí respektovat a snést). Takže pokud zájmem města bude řešit zde bytovou situaci celého Brna, pak místní to musí pochopit a ustoupit. Každopádně se vedení města – bez ptaní lidí – rozhodlo uspořádat na dané území architektonickou soutěž a její organizací pověřit Kancelář architekta města Brna. Marně jsme poukazovali na to, že se tak vracíme vlastně do roku 2004, kdy se uskutečnila obdobná soutěž a na jejím konci byla bytovka Wilson. Otázku našeho předsedy M. Závodského, zda paní primátorka počítá s efektivním zapojením veřejnosti do soutěže a určování podoby dané lokality, s tím, že chtěl slyšet jasné ANO/NE, tato nejdříve reagovala tak, že tuto „striktní“ otázku považovala za neslušnou a že nás přijala ze své dobré vůle a pak nakonec stejně odpověděla vyhýbavě, že záleží na organizaci soutěže.

Celý osud nám. Míru bude tedy nyní v rukou doslova pár lidí KAMu a na nich bude taky záležet, zda do zadání soutěže dají třeba jako podmínku výstavbu soukromých bytů (tedy půjde zase cestou bytovky) nebo nechají architekty řešit území volně, včetně nemegalomanské zástavby veřejného prostoru a preferenci využití všemi lidmi a ne jen skupinkou vyvolených, co mají miliony na exkluzivní byt.

I proto jsme neváhali a hned 24.10. jsme se neformálně potkali i s doc. Sedláčkem (ředitelem KAMu) a jeho týmem. Ti jsou teprve na samém počátku a sami neví, jak mají najít shodu mezi naším pojetím a celobrněnským bytově-polyfunkčním přáním vedení města. Zásadní informací je i to, že se nemá konat ideová soutěž (posuzovali by se hrubé varianty využití prostoru jako takového – „co by obecně mohlo být“), protože ty končí často v šuplíku, ale architektonická soutěž o návrh, jejímž výstupem má být už celkem konkrétní projekt, schopný být přenesený již do stavební fáze. A to s sebou často nese už celkem konkrétní zadání, což už je pro architekty zase na druhou stranu svazující. Naše názory bude pan ředitel vedení města tlumočit, i když nevíme, nakolik silná je jeho pozice – zda převládne jeho nezávislost a schopnost si vyoponovat případný odlišný názor proti radě nebo poslušně akceptuje „laický“ názor politiků (za laika se v této věci označila sama primátorka). Na KAMu přinejmenším oceňujeme jejich snahu o komunikaci a naslouchání, ale i oni inklinují k větším a radikálnějším zásahům do území a nemají ostych před většími objemy a hmotami zástavby. My jsme zase připomněli KAMem organizovanou soutěž na volnočasové centrum Bystrouška v Bystrci, která jako by z oka vypadla tomu, co bychom si i my přáli na Lerchově.