Dříve dům židovských průmyslníků, pak reprezentativní „vládní vila“, nakonec společenské centrum brněnských veletrhů. Poslední tři roky však jeden z brněnských architektonických skvostů, funkcionalistická vila Herminy a Alfreda Stiassnych v Pisárkách, zel prázdnotou. Teď se vilu v Hroznové ulici číslo 14 chystá oživit Národní památkový ústav.

„Na rozdíl od minulého vedení Národního památkového ústavu má to nové o vilu zájem. Vláda její převod na památkáře schválila již v říjnu roku 2007,“ poznamenal šéf brněnského památkového ústavu Petr Kroupa.

Právě v pondělí bude v Brně o předání vily do rukou památkářů jednat nová generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková.
Ta na post nastoupila teprve před několika týdny: v prosinci minulého roku. „Nová ředitelka má skutečně o vilu zájem a v pondělí spolu budeme jednat,“ potvrdila ředitelka brněnské pobočky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Lenka Kolaříková.

Národní památkový ústav má s dlouho opuštěnou vilou ambiciózní plány. Chce v ní mimo jiné zřídit dokumentační centrum pro rekonstrukci moderních památek. Zpřístupněním se také vila zařadí po bok dalších významných moderních staveb v Brně: vily Tugendhat a Jurkovičovy vily.

Na týden otevřou

Památkový ústav chce vilu Stiassny hned měsíc po převzetí na týden otevřít veřejnosti. „Na týden ji zpřístupníme. Po jejím zavření tam chceme co nejrychleji zbudovat dokumentační centrum, kde budeme ve spolupráci s fakultou architektury pořádat přednášky,“ plánuje Kroupa.

Památkáři se nebrání ani dalšímu využití. Aby na opravy a provoz centra získali peníze, vilu budou částečně pronajímat i ke komerčním účelům. Také chtějí spolupracovat s krajem. „Kraj chce vilu využít pro reprezentační účely. Podobně jako na zámku se ve vile bude oddávat, možná zde vznikne i luxusní restaurace,“ přibližuje Kroupa.

Využití vily po několika letech vítají také zástupci města. „Budu rád, když se vila zpřístupní. Má úžasné interiéry a krásný park. Jistě ji ocení i milovníci architektury, kteří navštěvují v Brně třeba vilu Tugendhat,“ myslí si náměstek primátora Daniel Rychnovský.

I když vila není v havarijním stavu, rekonstrukce interiéru ze třicátých let bude náročná. Dokonce náročnější než u renesančních či barokních památek. Památkáři ji navíc chtějí uvést ještě do identičtějšího stavu, než byla po rozsáhlé rekonstrukci v osmdesátých letech. „Spousta součástí, jako jsou vodovody, ústřední topení, kohoutky či umyvadla, je z průmyslové výroby. Když doslouží, není za ně náhrada. Musíme je shánět z jiných staveb nebo je nechat odlévat podle originálů,“ vysvětlil Kroupa.