Kauza Vlasty Parkanové není honem na čarodějnice - www.ceskapozice.cz 16.6.2012

16.06.2012 22:22

Článek ze serveru ceskapozci.cz si v souvislsoti s kauzo Vlasty Parkanové povšimnul i judikátu Nejvyššího soudu z případu Dagmar Hrubé, kterým Nejvyšší soud v únpru 2012 zrušil všechny dosvaadní osvobozující rozsudky nižších instancí a přikázal se věcí znovu zabývat.

 

.......

Postavení Vlasty Parkanové je třeba posuzovat nejen v kontextu výroku Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), ale i v souvislosti s nedávným usnesením Nejvyššího soudu (11 Tdo 454/2011), který staví záležitost do nového světla. Zajímavé je svou nalézací hodnotou, jednoznačností a logikou, která je v souladu se zdravým rozumem! Navíc nemůže být v kauze Parkanová opominuto. O co v něm jde?

V roce 2003 ministerstvo obrany Smlouvou o bezúplatném převodu vlastnictví převedlo jisté nemovitosti na Statutární město Brno, které je pak za podmínek stanovených v Souhlasném prohlášení svěřilo do užívání Městské části Brno-střed. Starostka této městské části pak nemovitosti neobvykle výhodně pronajala jisté společnosti, navíc zcela v rozporu s podmínkami obsaženými jak ve Smlouvě o bezúplatném převodu vlastnictví, tak se Souhlasným prohlášením.

Městský soud v Brně však v roce 2010 obviněnou zprostil obžaloby. Krajský soud v Brně v témže roce zamítl odvolání státního zástupce v neprospěch obviněné. Nejvyšší státní zástupce následně podal dovolání v neprospěch obviněné. Nejvyšší soud pak letos v únoru vydal usnesení podepsané předsedou senátu JUDr. Stanislavem Rizmanem, kterým bylo vyhověno dovolání. Usnesení Krajského soudu v Brně bylo zrušeno. Stejně jako rozsudek Městského soudu v Brně, jemuž byla věc znovu přikázána projednat a rozhodnout. Přitom bude muset brát v potaz právní názor vyslovený Nejvyšším soudem.

Obviněná se hájila tím, že po svém nástupu zavedla systém parafování, kterým zajistila, aby materiály opouštějící její úřad prošly rukama příslušných úředníků. (Parafující úředníci se však údajně domnívali, že parafováním stvrzují pouze splnění formálního postupu, tedy, že listiny viděli, nikoli však jejich správnost a bezrozpornost.) Soud dokonce konstatoval, že předmětná smlouva je složitým právnickým textem a po starostce, která nemá právnické, nýbrž lékařské vzdělání, nelze požadovat, aby smlouvám rozuměla.

Argumenty žalobce

Nejvyšší státní zástupce (v tomto případě „dovolatel“) ve svém dovolání vyšel z předpokladu, který je svou logikou osvěžující. Obviněná se ujala dobrovolně funkce starostky městské části statutárního města, tedy honorované politické funkce. Přitom bylo na jejím uvážení, do jaké míry splňuje kvalifikační předpoklady pro řádný výkon funkce statutárního orgánu veřejnoprávní osoby.

Dovolatel dále konstatoval, že samozřejmým a presumovaným předpokladem výkonu této funkce je znalost příslušných zákonů a navazujících předpisů. Pokud příslušná osoba v řídícím postavení není schopná sama posoudit řádnost dalšího postupu stran určitého úkonu, měla by být schopná rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu a měla by si případně takovou pomoc zajistit. Podle dovolatele je proto na jednání obviněné nutné aplikovat běžné požadavky jako v případě jiných podobných jednání fyzických osob jménem osob právnických ve smyslu ustálené soudní praxe.

Jinak by totiž vzniklo závažné precedentní rozhodnutí znemožňující postih celé řady zejména majetkových trestných činů (mimo jiné i takzvaných bílých koní). Stačilo by se hájit tak, že obvinění neznali všechny související okolnosti a normy a „pouze“ podepsali určité smlouvy, které následně přivodily bez jejich zavinění trestněprávní následky. Pachatelé v postavení statutárních orgánů právnických osob (tedy i obchodních společností) by pak mohli absenci svého zavinění dovozovat ze skutečnosti, že nejsou dostatečně právně vzdělaní, a proto nebyli schopní dostatečného posouzení jimi uzavíraných smluv.

Pokud jde o subjektivní stránku trestných činů, neboli zavinění, stojí podle dovolatele „na složce vědění a složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci“. V tomto případě je podstatnou povinností osoby dobrovolně na sebe beroucí výkonnou funkci důkladně porozumět povinnostem vyplývajícím z funkce. Překročení funkčních pravomocí se totiž může odehrát nejen jejich neoprávněnou extenzí, ale i nedostáním funkčních povinností. V konkrétním případě navíc nešlo o žádné mimořádné povinnosti, ale o naplňování pravomocí vyplývajících z funkce a o správu městského majetku s péčí řádného hospodáře.

Odborník nebo manažer

Jinak hezky česky a stručně řečeno. Kdo má tolik ambicí a sebedůvěry, že přijme nějakou funkci, musí se starat, zda na to má a rozumí-li všem požadavkům a povinnostem, jež jsou na něho kladené. Může to být odborník, nebo manažer. První problematice rozumí, druhý je zase honěný v tom zjistit, o co jde, a najít si lidi, kteří tomu budou rozumět místo něho.

Nemůžou pak nastat případy, které klademe vedle sebe – obviněné starostky a zatím neobviněné exministryně, které nebyly ani odbornicemi, ale ani manažerkami. V obou případech je nápadné frapantní neporozumění vlastnímu postavení a fungování vlastního úřadu, o roli ostatních úřadů ani nemluvě.

Starostka sice zavedla systém parafování, ten však byl asi neformální, neboť by se jinak její podřízení nemohli vysmeknout z odpovědnosti poukazem, že parafa pro ně byla pouze dokladem toho, že materiál viděli, aniž by byl potvrzením jejich odborného posouzení a hlavně souhlasu. (Dlužno dodat, že tato obludně účelová úřednická argumentace je na facku, protože člověka napadá prostá otázka: Proč tam vlastně na tom úřadu ti úředníci byli a za co byli placeni?) Starostka se však neformálně, leč mylně domnívala, že to znamená jejich odborné „imprimatur“, neboli souhlas s obsahem. A to byla její fatální chyba.

Proto by tento rozsudek měl být varováním a vydání a případné potrestání Vlasty Parkanové velkým mementem pro všechny, kteří chtějí moc bez odpovědnosti. Jinak se asi naše společnost z mrtvého bodu nepohne!

Jan Schneider

http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/podle-precedentniho-usneseni-nejvyssiho-soudu-vlasta-parkanova-chybovala

Zpět