Co jsme zaslechli na veřejném projednání záměru BD Neumann aneb developer versus pravda

Developer: Návrh je synergie senzačního pozemku a zájmu investora.

OSMČ:  Ano, jak výstižněji nazvat sedmipodlažní stavební záměr ve vilové čtvrti, který zabere úplně celou šířku v lokalitě posledního volného pozemku s bohatou zelení a vezme desítkám lidí výhled do lesů.

Architekt: Navazujeme na architekta Bohuslava Fuchse [autor sousedních meziválečných ceněných budov internátu a střední zdravotnické školy] se vší ctí.

OSMČ: Jen jestli se Bohuslav Fuchs spíše neobrací v hrobě…

Developer/architekt: Vycházíme vstříc přání Brna, aby se zahušťovalo osídlení uvnitř města a ne na jeho okrajích.

OSMČ: Spíše bychom řekli, že o samotné Brno jde developerům až v poslední řadě – pokud ne, copak má Brno málo brownfieldů, kde by se takto mohli všichni developeři „vyřádit“. Proč oni cílí zrovna jen na ty zdejší poslední zelené parcely a jak „na potvoru“ v nejprestižnější lokalitě Brna. Věří snad někdo tomu, že zrovna tato malá parcela na Neumannově spasí Brno před vylidněním a suburbanizací, které město neuhlídalo v minulých letech? Proč se tak navíc má dít na úkor stávajících obyvatel: oni nemají právo na dobré bydlení? To už nikdo nevysvětlí.

Architekti: Máme zkušenosti s historickými realizacemi – rekonstruovali jsme třeba Dům umění v Brně.

OSMČ: Pohledem na webové stránky lehce zjistíte, co spíše dominuje profilaci oněch architektů: mnohopodlažní kancelářské budovy (v Brně Trinity u Vaňkovky, v Praze Office park WEST GATE nebo Administrativní centrum Pankrác). Tomu se věru říká mít reference na stavby v ceněné lokalitě meziválečné architektury! Proč si dnes každý myslí, že když udělá čisté linie, hranatá podlouhlá okna a nazve to funkcionalistickou tradicí, že se to do takové oblasti opravdu hodí? V návaznosti na výše uvedené se musíme podivit, proč tedy páni architekti např. nenavrhli přistavět k Domu umění alespoň pět pater bytového domu – nepřekročilo by to výšku ostatních staveb na Malinovského náměstí (to pak stavební úřad Brno-střed vezme úplně všechno) a byl by to jedinečný příspěvek k řešení bytové otázky v našem městě i ukázka navázání na meziválečné architektonické tradice…

Developer: U záměru nelze jít pod počet sedmi podlaží, protože pak by byl projekt nerentabilní.

OSMČ: Hned vedle stojí dvakrát menší vila-domy architektů Pilařových, a také to ekonomicky šlo a nikdo nekrachoval. A není pravda, že by tenkrát byly metry čtvereční dražší než dnes a proto se stavělo méně – ceny pozemků jsou v Masarykově čtvrti stabilně vysoké a neklesají. Navíc sami developeři přiznali, že „v Masarykově čtvrti se prodá všechno“. A kdyby snížili patra, snížily by se logicky i náklady na stavby, potřeba parkovacích míst apod. apod.
A když je to tak nerentabilní, proč do toho tedy vlastně šli?
A nedočkáme se nakonec změny záměru, kdy se začne stavět víc a víc a pak se jen požádá o změnu stavby před jejím dokončením, aby se legalizovala další patra – i to z Brna dobře známe. Dnes zaštiťování se Fuchsem, zítra druhý Špalíček, Anenské terasy a nebo Erasmus.

Developer/architekt: Chceme stavbou co nejméně zatížit okolí, stavba nebude okolí obtěžovat.

OSMČ: Taky se držíte, abyste nespadli smíchy ze židle? Ale vážně: kdyby tohle mělo platit, pak by výstavba maximálně dvou pater z pohledu ulice Neumannovy byla optimální a odpovídaly snad i té prázdné proklamaci páně investorovy, protože jinak zničí desítkám lidí výhled a pohodu bydlení. Developeři odcházejí (s tučnými zisky), lidé (a developerský beton) zůstávají.
A pro úplnost: místní nebrání jakékoli výstavbě (takže troušené ironie o udržování skanzenu jsou liché, dětinské a k pousmání), nikdo z nich se proti stavění jako takovému nevyjádřil - pouze žádají zdravý rozum a ohleduplnost, tzn. žádnou takovou masivní a velkou bytovku.

Architekti: Věřte nám, že ten záměr není žádné „šméčko“.

OSMČ: Ano, ano, jen jste poněkud zapomněli „nešméčkovsky“ a slušně se předem zeptat okolních obyvatel, co by na to řekli (nebo to třeba dát do novin nebo Zpravodaje městské části)  – kdyby si toho sami nevšimli na úřední desce stavebního úřadu, možná by se o tom ani nedozvěděli. Navíc vše – čistě náhodou – spadlo do období prázdnin…

Zástupci dvou sousedících jižních objektů se ptali, kdy se vlastně architekti byli na pozemek podívat z této strany, když vůbec nevědí, že by se na jejich pozemku někdy objevili. Ale jinak věřme, že to je to velmi kvalitně připravený projekt. Jen škoda, že pozapomněl na respekt k okolí  a ostatním obyvatelům, což je takové malé manko snad všech současných českých developerů. Však už Římané věděli, že „pecunia non olet“ [peníze nesmrdí].

Developer: Kapacita Neumannovy je bohatě nevyčerpaná.

OSMČ: Samozřejmě: na každý barák přistavíme aspoň tři patra, soukromé rodinné domy zestátníme [nebo snad zdeveloperujeme?] a změníme na dvojnásobné bytovky. Silnici bychom mohli nejlépe zapojit do brněnského městského okruhu a vést tudy i několik linek MHD; možná by to sneslo i nějaké menší letiště. Výhledy jsou nepřípustný luxus – zrušíme. Pro developera je asi vše nevyčerpané, dokud tam nezrealizuje něco svého. Ale vážně:  Každý, kdo si zkusil na té části Neumannovy zaparkovat nebo vyhnout se protijedoucímu vozidlu, ví, že to není nic snadného a prostor není na stavbu několikapodlažní bytovky koncipován.

Architekt: Zeleň je milosrdná vždy, váš horizont už je zkažený paneláky.

OSMČ: Tedy vinou developera přijdeme o milosrdenství zeleně (měli jsme se možná více modlit a méně hřešitJ). Zajímavé je, že jediný průzor, který stávajícím obyvatelům možná zůstane zachován, je právě na ony dehonestované panelové domy, zatímco výhled na lesní horizont bude vyhrazen nově jen těm, co u developera zatřesou měšcem s miliony penízků.

Architekt: Na projektu děláme už několik let, dostali jsme se s odměnou dokonce na méně než 100 Kč/hod. práce.

OSMČ: Lidumilná architektonická kancelář Hrůša & spol. je sen každého developera – tak levně to nikde asi pořídit ani nejde – co na to dřívější klienti pana Hrůši? Necítí se být podvedeni – proč se architekti nezamilovali obdobně i do jejich (res. de facto svého) projektu?

Každopádně tedy charita, a ještě spojená s ničením životního prostředí stávajícím obyvatelům – to se tak často nevidí.

Developer: před domem bude veřejný prostor a za domem poloveřejný (v „určitém“ režimu) s hřištěm.

OSMČ: Tak na veřejném jednání nakonec vyplynulo, že prostor u Neumannovy ulice nebude až tak docela veřejný: zaparkovat tam smět nebudete, byť tam parkovací místa budou. A o hřišti jsme nic v předloženém záměru nenašli.  Ale především: dnes jsou to jen proklamace developera a „medemhubomazání“ – až se nastěhují noví obyvatelé a vlastníci, uvidíme, zda se hned nezbuduje nový plot, branka na „hřiště“ nezůstane zavřená a všude se objeví tabulky „Soukromý pozemek. Zákaz vstupu“. Inu, kdo by taky stál o to, aby si koupil za těžce vydělané miliony byt a pak se mu pod okny proháněla nějaká prachsprostá veřejnost…

Developer: máme kladná vyjádření všech dotčených orgánů, jako jsou památkáři, hygienici…

OSMČ: Takové polopravdy máme obzvláště rádi. Už nikdo neřekne, že brněnský památkový odbor se zabývá hlavně dopadem na městskou památkovou rezervaci a na tu může jakási bytovka daleko od centra mít opravdu těžko nějaký vliv. No a o tom, zda konkrétně hygienici vůbec na místě byli a nakolik chrání obyvatele města Brna, si můžeme myslet své, zejména když Centrum pro životní prostředí a zdraví v roce 2010 o Brnu oznamovalo: „Oficiálně je povoleno překročit denní limit pro znečištění prachem po 35 dnů během roku. Ale na řadě monitorovacích stanic v Brně už byl letos limit překročen 40-krát, 70-krát nebo dokonce 90-krát. Navíc dostupná data ukazují, že v Brně velmi podstatný podíl znečištění prachem představuje nebezpečná frakce jemných prachových částic. Ty unikají typicky z výfuků dieselových automobilů, mají schopnosti vnikat až do plicních sklípků a jsou příčinou zejména vážných srdečně-cévních onemocnění. Znečištění ovzduší prachem představuje vážný společenský problém a způsobuje předčasné úmrtí mnoha lidí.“

A nyní si milý občane a obyvateli města Brna udělej sám vlastní závěr, kde je pravda.